* 22.4.1908 v Kameničkách, zemřel 21.11.1980 v Poličce
Kameničovský rodák se narodil 22. dubna 1908 rodičům Františku a Aloisii Peškovým v domku č.p. 94. Malý Jindřich byl pokřtěn 26.4.1908. Po třech nedělích mu zemřela matka. Když byly Jindřichovi 4 roky, otec se znovu oženil a vzal si Marii Baťovou, se kterou měl ještě šest dětí – Marii, Josefa, Oldřicha, Bohuslava, Annu a Františku.
V dětství měl Jindřich měknutí kostí, což zapříčinilo jeho malý vzrůst. Měl šedé oči a kaštanové vlasy. Během první světové války rodina poznala, co je bída. Malý Jindřich trávil prázdniny na Filipově u Zachů, kde pomáhal pást dobytek. V roce 1921 vyšel obecní školu a vstoupil do učení k mistru krejčovskému Janu Benešovi do Vojtěchova. 8. srpna 1926 získal výuční list a nastoupil jako tovaryš k panu Šilerovi ze Svratky. Pan Šiler byl bezvěrec a jeho neustálé útoky proti víře a působení P. Volánka způsobily, že se Jindřich odhodlal stát knězem.
Při procesu biřmování se seznámil s biskupem Karlem Kašparem, který poté Jindřicha doporučil k salesiánskému dílu. V roce 1927 vstupuje do salesiánského ústavu ve Fryštáku. Studia těžce prodělává, ale přesto 28. června 1930 skládá první státní zkoušky v Kroměříži a roku 1935 maturuje. Po zkouškách dospělosti se rozhoduje odejít do misí do Ekvádoru. Do jižní Ameriky odplouvá 2. srpna 1935 z Janova jako generální asistent. V roce 1938 se vrací do Itálie. Zde v letech 1938-1942 studuje na Mezinárodním institutu Monteortone v Padově filosofii, teologii, pedagogiku a jiná odborná studia. 29. června 1942 byl ve farním kostele v Monteortonu vysvěcen na kněze.
O prázdninách roku 1942 odjíždí do Španělska. V San Vicente dell´Hort působí jako profesor latiny, řečtiny a němčiny, vyučuje přírodní vědy, náboženství a těsnopis. V Barceloně na univerzitě v roce 1944 obhájil a získal doktorát z morální teologie. Následně působí ve Valencii. Na vlastní žádost však 15. července 1946 odjíždí repatriačním vlakem z Paříže do Prahy. V rodné vlasti působil v Ořechově, Hodoňovicích, byl ředitelem škola a oratoria.
27. července 1946 mu Kameničky připravily dojemné uvítání. Z jeho rodné chalupy šel mohutný průvod věřících zdejších i přespolních. Vpředu jako krojovaná jízda šla děvčata v krojích a hudba. Za nimi šel p. Pešek uprostřed věnce, jež nesly čtyři družičky na bílých stuhách. Za krásného počasí a za účasti šesti kněží sloužil u kříže před kostelem svoji první mši svatou ve své domovině.
V roce 1949 po přepadení klášterů komunistickou státní bezpečností byl P. Jindřich Pešek převezen do Oseka a zde internován. Do roku 1951 zde pracoval jako „primář vězňů“ na ošetřovně. Dále musel pracovat jako skladník, čistil láhve, spravoval pytle, pral prádlo, chodil na polní práce a do lesa. Vězněn byl společně s pozdějšími kardinály Štěpánem Trochtou, Františkem Tomáškem či s pozdějším biskupem královéhradeckým Karlem Otčenáškem. P. Pešek byl propuštěn z vězení v roce 1955, krátce pobývá doma a nastupuje do n.p. Technolen Hlinsko jako snovač. V dubnu 1968 odchází do důchodu.
Po odchodu na důchod zůstal výpomocným duchovním a pomáhá jako učitel náboženství. Věnuje se především mládeži, pro kterou vybudoval na Páterově hrobce v Kameničkách dům, určený k mládežnickým setkání. V publikacích o podzemní církvi je za světitele P. Jindřicha Peška na titulárního biskupa litomyšlského Felix Davídek.
V listopadu 1980 se u P. Jindřicha Peška začaly projevovat zdravotní problémy. Byl ze svého domku v Kameničkách převezen do nemocnice v Poličce, kde 21. listopadu 1980 zemřel. Pohřeb zesnulého se konal v pátek 28. listopadu v Hlinsku. Obřady pak pokračovaly odpoledne v kostele Nejsvětější Trojice v Kameničkách. Podle svého přání byl k věčnému spánku uložen na kameničovský hřbitov vedle svých rodičů.
Životopisná data:
Životopisná data: publikace U nás v Kameničkách, 2001
Svátek má Miluše
Zítra má svátek Dominik
