Kostel Nejsvětější Trojice v Kameničkách

Roku 1392 je obec uváděna v popisu zboží Rychmburského, později byla zpustošena nebo opuštěna, od roku 1485 se vyskytuje znovu pod jménem Rejchlova Kamenice. Další zprávy uvádějí dobu po roce 1620, kdy byly Kameničky nějaký čas bez duchovní správy a později připojeny k faře hlinecké.
Roku 1763 byl jen dřevěný kostelík zbořen a v letech 1764–66 nákladem Filipa hraběte Kinského vystavěn nový, zděný. V roce 1830 bývalá věž, krytá šindelem s dvěma báněmi, lucernou a kohoutem na vrcholu, byla přestavěna do nynější podoby.
V roce 1786 za Josefa II. byla v Kameničkách zřízena lokálie. Prvním zdejším lokalistou se stal augustiniánský kněz Aurelius Jan Richter. Zpočátku bydlel v domku čp. 62, později v domku čp. 65. Poté byl postaven dům čp. 84, nazývaný „ na kaplance". Samostatná fara byla v Kameničkách zřízena až v roce 1855 a prvním farářem byl jmenován P. Josef Pardus, dosavadní lokalista, působící v Kameničkách od dubna roku 1851 až do své smrti, dne 26.7. 1892. Je pohřben u kostelních dveří. Spisovateli Karlu Václavu Raisovi posloužil tento vlastenecký, vzdělaný a obětavý kněz jako hlavní postava pro jeho román Západ. V Raisově románu je označován jako „jemnostpán farář Kalous". Za Pardusova působení došlo k přestavbě fary do nynější podoby.

V prosinci 1892 byl do Kameniček ustanoven za faráře Jan Selichar z Hlinska. Byl velkým milovníkem umění a výborným řezbářem. Za jeho působení pobýval v Kameničkách malíř Antonín Slavíček a vytvořil zde přes 70 obrazů.
Poslední kněz, který sídlil v Kameničkách, byl P. Josef Macek, kterého v březnu 1952 odvedla společně s kuchařkou Anežkou Košínovou z fary komunistická státní bezpečnost a ještě spolu s devíti zdejšími občany je soudila v zinscenovaném tzv. „kameničovském procesu".
Farní budova prodělala v letech 1997–2000 zásadní rekonstrukci, na které se podílela farnost, obec Kameničky, OkÚ Chrudim a další sponzoři.
V budově fary je umístěna Galerie Antonína Slavíčka, farní a obecní knihovna.
Zdejší kostel je hojně navštěvován, zvláště o nedělích, kdy jsou zde konány dvě bohoslužby.
Kolem kostela býval starý hřbitov. Přestalo se na něm pohřbívat začátkem dvacátého století. Z původních hrobů je zachován pouze hrob P. Josefa Parduse.