Karel Wagner

Akademický malíř Karel Wagner po návratu z první světové války, ve které se stal invalidním, opustil mlynářské řemeslo a proti vůli svých rodičů začal studovat na Ukrajinské akademii a v roce 1933 u profesora Zahela v Praze.
V Kameničkách žil a tvořil od roku 1942. Karel Wagner měl lidi v Kameničkách rád. I když chuději vyjádřil svou lásku k nim, přece jen v závěru svých poznámek a z každého jeho obrazu „vane drsnota a stesk tohoto kraje“. Karel Wagner svou odhodlanosti a věrností dokázal, že paleta a štětce v jeho rukou vyzrály a svého vrcholu dosáhly právě u nás na Vysočině. Rozkvetlé louky, vyzrálá pole, roztoulané chalupy a cestami bílých bříz a rudých jeřábů ze všech ročních období i černá tání pod těžkou olověnou oblohou, tak zpodoboval v tichém a smutném hávu svá umělecká rozjímání duši milovaného kraje.
Karel Wagner se v jednom svém dopise vyznal:
„A vždy, ať budou kdekoliv, přijde chvíle, kdy uvidím v myšlenkách štít rodného stavení. Zjeví se mi mechovitá střecha pod velkým javorem, nakloněný plot za stodolou, ucítím vůni planých stolistek na zahrádce. A až jednou budu navždy odcházet, tuto ještě v duchu všechno uvidím a pak duše má navštíví ta místa. Odcházel jsem z těch míst klidně, protože dávno už tam je domov pro mě ztracený. Bydlel jsem u synovce ve vedlejší vesnici. Ani ta místa nemohl bych si oblíbit. Kameničky jsou mi milejší a rodný kraj zůstane pro mě milým jen ve vzpomínkách mládí. Jako malíř bych tam nebyl ....“.
Karel Wagner maloval rád a celým srdcem. Kameničky mu učarovaly a staly se jeho skutečným domovem a on se zato stal svým dílem věrným kronikářem zdejšího kraje.
Jeho upřímné vytvořené dílo je nedělitelně krásné svou sdělností a hlubokostí srdce.

Životopisná data: publikace U nás v Kameničkách, 2001